Jehúova "revoluce“ v severním Izraeli

Jehú byl v pořadí desátým králem Severního izraelského království a zakladatelem čtvrté dynastie panovníků tohoto království. Byl synem jistého Jóšafata, syna Nimšího, a původně velel izraelskému vojsku za krále Jórama. Prorok Elíša jej však nechal skrze svého žáka tajně pomazat za krále s příkazem od Hospodina, aby vybil dům svého pána Achaba, což zahrnovalo všechny možné královské nástupce z Achabových potomků včetně Jórama a jeho matky Jezábel. Jehú se po svém pomazání ihned zhostil úkolu a vyrazil do Jizreelu, kde se po svém zranění v boji zotavoval král Jóram. V té době byl u Jórama v Jizreelu na přátelské návštěvě judský král Achazjáš. Když oba králové viděli, že se k Jizreelu blíží Jehú se svými vojáky, vyjeli mu naproti v domnění, že pro ně má nějakou naléhavou zprávu. Jehú však po několikerém prohození slov napjal luk a vystřeleným šípem Jórama usmrtil. Když to spatřil král Achazjáš, dal se na útěk, ale byl raněn a později i usmrcen. Mezi tím Jehú se svými vojáky vstoupil do Jizreelu a poručil služebníkům Jezábel, aby svou paní shodili z okna paláce. Nakonec nechal v Samaří pobít všechny Achabovy potomky a shromážděné ctitele Baala. Účast proroka Eliáše na vojenském puči je nezvyklá, nicméně nezbytná vzhledem k pevné pozici Achabovy dynastie a k cíli, kterým bylo "vyhlazení Baala z Izraele".

Smrt judského krále Achazjáše měla samozřejmě vliv i na situaci v judském království. Hlavním protagonistou následných událostí v Judsku byla Atalja, která byla dcerou krále Achaba, jenž vládl Severnímu izraelskému království, a jeho ženy Jezábel. Sňatkem s Jóramem, synem judského krále Jóšafata, se Atalja stala zárukou spojenectví mezi do té doby znepřátelenými královstvími. Když po osmiletém panování Ataljin manžel zemřel, nastoupil na judský trůn jejich syn Achazjáš. Když se Atalja doslechla o smrti svého syna, rozhodla se, že vyhubí "všechno královské potomstvo" z dynastie krále Davida a sama usedne na judský královský trůn. Z královského potomstva unikl smrti pouze nejmladší Achazjášův syn a tedy Ataljin vnuk Jóaš, který byl v kojeneckém věku. Zachránila ho jeho teta Jóšabat, jež byla ženou velekněze Jójady. Ta dítě po dobu šesti let skrývala v Božím domě. Po šestiletém panování Atalji, která zavedla v Jeruzalémě mimo jiné Baalův kult, zorganizoval velekněz Jójada vzpouru, při níž byla Atalja usmrcena mečem. Místo ní byl na judský trůn dosazen do té doby skrývaný Jóaš. A tím skončila jediná přestávka v souvislé vládě davidovské dynastie, od Davidova nástupu na trůn až do babylónského exilu.