Teodicea
Otázka zla a jeho původu je jedna z nejsložitějších, kterou si musí každý křesťan položit a pokusit se na ni odpovědět. Nejprve jsem se rozhodl shromáždit informace o tom, jak se s tímto problémem vypořádali jiní a následně se pokusím popsat svůj pohled.
Teodicea znamená ospravedlnění Boha. Jde o starý problém teologie (resp. filozofie) a týká se přítomnosti zla ve světě. Klíčovou otázkou je proč Bůh, pokud je všemohoucí a dobrý, dopouští zlo? Tímto tématem se zabývali již od starověku skeptici i agnostikové, na počátku novověku toto téma znovu otevřel Gottfried Wilhelm Leibniz, který také roku 1710 poprvé použil pojem Teodicea.
Problém utrpení nevinného člověka je tématem biblické knihy Jób. Klasická formulace říká: "Chce Bůh předejít zlu, ale nemůže? Pak je bezmocný. Může, ale nechce? Pak je zlovolný. Pokud může a chce, kde se bere zlo?" (Epikurův/?/ paradox)
Problém vzniká ze sporu mezi představou všemohoucího a dobrotivého Boha a na druhé straně zkušeností zla. Týká se tedy zejména monoteistických náboženství, zejména judaismu, křesťanství a islámu. Netýká se náboženství dualistických, které předpokládají, že svět vzniká zápasem dobrého a zlého božstva a východních, které zahrnují pojem karma. Řada autorů, například Voltaire, v něm viděla a vidí zásadní logické vyvrácení náboženství. Jiní se snažili rozpor vyřešit, těmto pokusům se říká Teodicea. Také Augustin zastával názor, že zlo je zdánlivé a ve skutečnosti je jen nedostatkem dobra. Jeho názor byl obecně přijímán až do 17. století, kdy se opět začalo uvažovat o skutečnosti zla.
Pokusy o řešení lze rozdělit do několika skupin:
1) Odmítnutí problému
(Jb 2/10) To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?
(Ř 9/20) Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: Proč jsi mě udělal takto?
2) Relativizace problému
(Iz 45/7) Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj (dobré) a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno.
(Př 16/ 4) Hospodin všechno udělal pro svůj účel i ničemu pro zlý den.
3) Omezení Boží všemohoucnosti
4) Zpřesnění pojmu zla
Leibniz ve svém eseji "O teodiceji, o Boží dobrotě, lidské
svobodě a původu zla" rozlišil tři kategorie zla:
metafyzické zlo - nezbytný rozdíl mezi Bohem a člověkem;
fyzické zlo - nástroj zdokonalování člověka, neboť odstrašuje od škodlivého a
vede k prospěšnému;
mravní zlo - hřích, který od Boha odvádí
Na první přečtení jsou všechny čtyři "řešení" pochopitelná a nejdou jednoduše odmítnout.
Po úvaze musím odmítnout ono radikální vysvětlení o Boží bezmoci v bodu 3.b), Bůh nemůže být bezmocný.
Bod 4. sice zpřesňuje zlo, rozděluje ho do kategorií, nicméně bez přečtení celé Leibnizovy eseje nelze takto jednoduše zaujmout stanovisko.
Myslím, že mně nejbližší je vysvětlení z bodu 1., tzn., že problém nás přesahuje, přesahuje naše chápání, přičemž připouštím, že dle bodu 2.(potažmo 4.), může nějaká forma zla sloužit k uskutečnění Božího plánu se světem.
Domnívám se, že pro mne osobně není toto téma uzavřeno a rád bych v blízké budoucnosti prostudoval dostupnou literaturu k tomuto tématu. Myslím, že se mohu ztotožnit s textem citovaným z diplomové práce, kterou jsem našel na internetu a pro svoji potřebu stylisticky upravil (viz níže).
Domnívám se, že člověk nemůže Boha ospravedlnit, protože je příliš zatížen lidským chápáním. Boha může ospravedlnit jen Bůh, tedy on sám sebe. Jen Bůh je spravedlivý a moudrý. Člověk nikdy nedosáhne stejného stupně spravedlnosti a moudrosti, aby mohl pochopit Boží konání.
Je potřeba zlo akceptovat, vnímat jako neodvratitelný fakt, že existuje, a že si člověk musí s pokorou přiznat, že k jeho pochopení mu vlastní rozum nestačí. To vede k uznání nekonečné Boží moudrosti, spravedlnosti a velikosti. Postava Joba, se jeví jako prototyp světa, jehož součástí je zlo. Job, ač přirozenosti hříšné, nikdy nezlořečil Bohu, což jasně vypovídá o tom, že se utrpení nikomu nevyhýbá. Jobovi přátelé se jeví jako bytosti žijící na zemi, které se snaží s dobrými pohnutkami pomoci lidem prožívající bolest. Nikdo však nezná Boží záměry, ty nás přesahují, naše chápání je omezené. Tak jako příběh o Jobovi vyvolává nespočet otázek, které mu po celou dobu zůstávají nezodpovězené, tak jistě ne málo otázek zůstane nezodpovězených každému člověku v jeho životě. Ptát se "Proč" je lidské, ale je potřeba si uvědomit, že problém spojený s utrpením a zlem nelze vyřešit pouze na lidské rovině a teoreticky.
Bůh je transcendentní. Bůh člověka nestvořil jako bytost sobě rovnou. Odpověď na otázku ospravedlnění Boha a připuštění zla ve světě stvořeném dobrým Bohem je plně v kompetencích Boha, Stvořitele. Finální odhalení a zodpovězení všech otázek začínajících slovem "Proč" přináleží Stvořiteli, Bohu.
Bc. Markéta Nováková
TEODICEA aneb otázka zla ve světě stvořeném dobrým Bohem
31.3.2017
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích